Různé druhy oceli mají různé antikorozní vlastnosti. Nerezová ocel zpravidla nekoroduje, protože má pasivní vrstvu, která ji před korozí chrání. Samovolná pasivace ale neprobíhá u všech druhů oceli. Přirozený pasivní povlak se navíc může poškodit vlivem povětrnostních a chemických faktorů. Za účelem zabránění šíření koroze je nutné provést umělou pasivaci ocele.
Přirozená pasivní vrstva oceli
Právě díky ní je ocel chráněná před korozí. Pasivní vrstva může být výsledkem přirozených pochodů, které probíhají samočinně bez účasti lidského faktoru. Je to tenká, transparentní vrstva oxidu, která přiléhá k povrchu oceli. Vzniká v důsledku chemické reakce chromu, který se v oceli vyskytuje, se vzdušným kyslíkem. V důsledku toho vzniká oxid chromitý, který tvoří ochranný povlak.
Přirozená pasivace neprobíhá u všech druhů oceli a taková pasivní vrstva se navíc může poškodit. K nejčastějším důvodům poškození patří broušení, svařování, chemické reakce nebo velké zašpinění. Poškozená vrstva se může působením kyslíku sama obnovit. Někdy však schopnost přirozené obnovy vymizí. K tomu dochází hlavně, když je ocel v nepříznivých podmínkách s vysokým vlhkem a salinitou. V takovém případě na nechráněném povrchu se začne tvořit koroze.
Odolnost pasivní vrstvy vyžaduje vhodnou péči a údržbu povrchu materiálu. Před realizací je vhodné vybrat druh ocele, který bude svými vlastnostmi vyhovovat danému prostředí. Pokud dojde k poškození pasivní vrstvy oceli, je nutné provést její opětovnou pasivaci, která ji bude chránit před vnějšími vlivy.
Co je podstatou pasivace oceli?
Před pasivací je nutné nejprve důkladně očistit danou část nebo celý ocelovým materiál ze všech zabarvení a nečistot. Je nutné si také uvědomit, že správně provedená chemická pasivace oceli zvýší tloušťku ochranné vrstvy až na desetinásobek. Je nepropustná a tvrdá, a tudíž optimálně izoluje materiál od vnějších vlivů. Navíc nedochází ke změnám tvaru ani strukturu povrchu. Ovlivňuje pouze antikorozní vlastnosti. Pasivace oceli je často používána např. po svařování, při němž může materiál přijít o schopnost obnovy ochranného povlaku.
Podstatou pasivace oceli je chemická nebo elektrochemická ochrana jejího povrchu. Jedná se o proces, při němž uměle vznikají vrstvy oxidu, které obsahují velké množství chromu – stejně jako v přirozených podmínkách při dostatečném množství kyslíku. Takto vzniklý povlak se vyznačuje vysokou odolností proti škodlivému vlivu chemických a povětrnostních faktorů. Pasivní vrstva omezuje oxidaci oceli a zajišťuje tak její odolnost proti korozi.
Povrch oceli musí být hladký a prostý jakýchkoliv poškození. Velký vliv na odolnost proti korozi má také finální úprava. Rozvoj koroze může významně ohrozit bezpečnost. Degradace výrobků a vybavení může způsobit významné finanční škody. Proto je nutné systematicky kontrolovat stav použitých materiálů a zaznamenávat všechny události, které se vyskytnou. V mnoha případech je nutné provést pasivaci oceli, která představuje účinné řešení zabraňující nebezpečné korozi.